Historie Larischovy vily

Novorenesanční budova Zámečku byla postavena v roce 1885 architektem Františkem Schmoranzem st. pro Pardubice. Architekt je také známý svou prací na budově Reálky, pardubické synagoze, Kunětické hoře a Zelené bráně. Budova byla postavena pro Jiřího Larische-Mönicha, potomka uhlobaronského rodu na Karvinsku. Jiří Larisch-Mönich byl ženatý s Marií z Walersee, neteří císařovny Alžběty (známé jako "Sisi"). Marie Larischová se proslavila svou účastí v aféře v Mayerlingu, kde korunní princ Rudolf spáchal sebevraždu. Larischová zorganizovala vztah mezi Rudolfem a jeho milenkou Mary Vetserovou, kterou princ vzal s sebou na lovecký zámeček, kde nejprve zastřelil ji a poté sebe. Důvod tohoto činu stále není zcela jasný.

Jiří Larisch-Mönich vlastnil Zámeček do roku 1897, poté ho prodal rakouskému hraběti Alfonsovi Henckelovi von Donnersmarckovi. Rodina Henckelů von Donnersmarcků zde žila více než třicet let. Mezi příslušníky tohoto rodu je i německý filmový režisér Florian Henckel von Donnersmarck.

Budovu Zámečku vlastnila také Ludmila Erhartová, provdaná Bidlová, dcera kolínského velkoobchodníka s textilem Aloise Erharta.

Poté budovu pronajal hrabě Leopold Fugger, který byl známý svojí sportovní činností a rodinnými problémy. Fugger dlužil nájemné za tři roky a náhle utekl z Pardubic do Německa v roce 1930. Během pobytu v Čechách byl podezříván z kolaborace s nacisty a byl sledován policií. Po jeho odchodu byly při domovní prohlídce zadrženy mapy východních Čech, západní Moravy a Slovenska, stejně jako fotografie Fuggera s československými vojenskými důstojníky a návštěvy československých vojenských objektů. Jeho úloha jako informátora vojenské rozvědky v Německu zůstává nevyjasněna.

Roku 1937 město Pardubice koupilo budovu Zámečku, kterou využívalo pro jezdecké jednotky Školy důstojníků v záloze až do roku 1939, kdy došlo k nacistické okupaci ČSR.

Během konce druhé světové války byla budova v majetku německého policejního pluku z Kolína. Na místě dnešního památníku bylo popraveno 194 českých občanů, převážně z Pardubic a okolí, u tří dřevěných sloupů během devatenácti dnů. Jedna z poprav byla vyhrazena pro obyvatele obce Ležáky, kteří byli vězněni a vyslýcháni v rozsáhlém sklepení Zámečku.

Po válce se v areálu krátce usídlila Škola důstojnického dorostu a od roku 1956 patřil Zámeček společnosti Tesla, která ho využívala především jako kancelářské a skladové prostory.

Od roku 2000 byl objekt vlastnictvím společnosti Foxconn. V jednom křídle budovy sídlila i bezpečnostní firma ABL. Ostatní prostory byly prázdné, s výjimkou nábytku a bezcenného zařízení Tesly.

V roce 2015 byla budova Zámečku společně s pozemkem převedena na Československou obec legionářskou za symbolickou cenu jedné koruny. Od té doby Spolek Zámeček a ČsOL intenzivně pracují na jeho rekonstrukci.

Více o historii Larischovy vily na webu ČsOL.